archiv1

Otcovské péči Jeho Veličenstva, našeho nejmilostivějšího císaře a krále Františka Josefa I., vděčí národ náš za velký rozkvět svého školství od nejnižšího stupně k nejvyšším, za rozkvět, jenž vzbuzuje údiv celého světa.

Také nový tento ústav, c.k.. státní reálné gymnasium na Král. Vinohradech vznikl pod ochranou milovaného mocnáře. Kromě toho také Vysoké c.k. .místodržitelstvo kultu a vyučování, c. k. ministerstvo financí, veleslavné c.k .místodržitelství, c.k. školní rada, slavná obec vinohradská osvědčily zvláštní přízeň novému ústavu.

Ředitelem ústavu jmenován byl PhDr. Josef Miroslav Pražák, dosavadní ředitel státního gymnasia v Třeboni (Nejvyšší rozhodnutí ze dne 28.V111.1912, int. z.š.r. 6.IX.1912, č.I1I-C 1307). Dr.Pražák narodil se 10.XI.1860 v Solnici v Čechách, studia středoškolská konal na vyšším gymnasiu v Rychnově nad Kněžnou, byl od 1881-2 do 1885-6 řádným posluchačem filosofie na c. k. universitě v Praze. Aprobován z latiny a češtiny s vyznamenáním 2.VII.1886. Od 1886-7 do 1891-2 byl suplujícím učitelem na c. k. reálném a vyšším gymnasiu v Praze II Spálené ul. Od 1.1X.1892 do 31.V1II.1895 byl skutečným učitelem při státním českém gymnasiu v Českých Budějovicích. Od 1.IX.1895 do 30.XI.1907 byl profesorem pří státním reálném a vyšším gymnasiu na Smíchově. Za literární činnost byl zvolen v r.1899 dopisujícím a 3 .XII. 1904 mimořádným členem České akademie císaře Františka Josefa pro vědu, slovesnost a umění. Od 1.XII.1907 do 31.V11I.1912 byl ředitelem státního gymnasia v Třeboni.

3. Profesor st. reálného gymnasia ve Dvoře Králové nad Labem PhDr. Josef Říha (L,Ř)

(poznámka ke jménu dr. Ondřej: už před 2. světovou válkou působil jako profesor na Českém vysokém učení technickém; když jsem se v roce 1951 dostal na VŠCHT v Praze, působil dr.Ondřej jako profesor a vedoucí katedry míneralogie na této škole. Byl to tehdy už postarší člověk, velmi důstojný, konservativní, nosil výhradně? motýlka a u zkoušky vyžadoval od adepta? solidní společenské oblečení. To pro nás studenty znamenalo určité komplikace, protože stranické a svazácké organisace na škole nás nutily chodit ke zkouškám ve svazácké košili alespoň na začátku padesátých let a my to pak řešili tak, že jsme k modré košili přidali kravatu a sako. Prof. Ondřej byl velký odborník, značná část mineralogických sbírek školy pocházela z jeho darů, za tehdejšího politického klimatu byl však záhy pensionován. Jeho bratr byl architekt, který projektoval areál vysokých škol u Vítězného náměstí v Dejvicích).

pro těsnopis Pochop Antonín, aprobovaný kandidát učitelství středoškolského,

Hned v prvním roce otevřeny byly první čtyři třídy s třemi pobočkami (I, III.b., IV.b) a ústav umístěn v třetím patře budovy obecných škol vinohradských v Komenského ul. č.10. Toto třetí patro přistavěno bylo v krátké době tří měsíců. Stavba byla ještě velmi vlhká a nedokončená. Z té příčiny počátek školního roku se zpozdilo 14 dní.

Nával žactva do nového typu střední školy byl nemalý: v I. třídě 105, v II. 41, v III. 51, ve lV. 50, úhrnem 247 žáků. Kaple a tělocvičny užívali žáci ústavu v budově státního gymnasia v Hálkově třídě.(Hálkova tř. =Londýnská ul. Komenského ul. =Belgická ul.) Referentem ústavu byl jmenován p. dvorní rada dr. František Krsek, spolureferentem je dvorní rada' Karel Nečásek.

Ku podpoře chudých žáků založeno "Preslovo nadání spolek příznivců chudých studujících c. k. českého reálného gymnasia na Král. Vinohradech.

V druhém roce trvání nastaly značné změny. Ústav, jenž byl prvním rokem umístěn v třetím, nově vystavěném patře měšťanské dívčí školy v Komenském ulici, přestěhoval se do nové budovy obecných škol na náměstí krále Jiřího. Našemu ústavu vykázána jest větší polovice levá, v pravé polovině umístěna jest II. státní reálka. Poloha budovy jest pro vyučovací účely příznivá. Průčelí hledí do městského sadu a jest slunné. Méně vhodné jsou místnosti zřízené v nádvorním křídle, nemají slunce a jsou značně temné. Tělocvična jest pro potřeby středoškolské a vzhledem na značný počet žactva ve většině tříd malá. Vlhkost novostavby ve'všech prostorách jest patrna zraku i čichu.

Jiná změna, týkající se počtu tříd, byla ta, že pátá třída reálně gymnasijní, kteráž dosud byla v c. k. gymnasiu v Hálkově třídě, přičleněna byla ústavu zdejšímu jako třída šestá, takže počátkem roku otevřeno bylo šest tříd kmenových se 6 pobočkami.

Do I.a třídy bylo zapsáno 44 žáků, do I.b 45, do I.c 45, do II.a 47, do lI.b 48, do lIl.a 26, do III.b 26, do IV.a 26, do IV.b 25, do V 31, do Vl.a 24, do Vl.b 25 žáků úhrnem zapsáno bylo 412 žáků. Školní rok zahájen byl dne 18. září 1913.

Z učitelského sboru vystoupili suplující učitelé Benda Jaroslav, Hackl Vladimír a Hlaváček Alois. Do sboru učitelského vstoupili: prof. Bořivoj Müller (K, Mod) přikázán službou z c. k. reálného gymnasia v Rokycanech, prof. František Uher (Ch,Př,Z,těsnopis), byv sem dosazen z c. k. reálky v Kostelci n. Orl., prof. Josef Pučelík (L,Řč), byv dosazen z c. k. gymnasia v Jičíně, prof. František Novotný (M,Fy), byv sem dosazen z c. k. v Českých Budějovicích, prof. František Bican (L,Rč,Fr), byv sem dosazen z c. k. reálného gymnasia ve Slaném.

Nově vstoupi1i do sboru suplující učitelé: Kuthan Rudolf (L,Rč), Květ Jan (L,Rč), Pluhař Jaroslav (M G),Kouřil Emanuel (M,G), Malec Stanislav (N,Fr), Sochor Jaroslav (A,Z), Strup Stanislav (N,Fr). Zkušební kandidáti ústavu přikázáni byli: Neubauer Karel (N,Fr), Hess Vojtěch (Př,M,Fy) a Plíva Vojtěch (N,Fr).

Oslava Nejvyšších jmenin Jeho Veličenstva byla dne 4.října, oslava jmenin a památky zvěčněnělé císařovny s královny Alžběty dne 19.1istopadu.

V jubilejních dnech 100 let výročí bitvy u Lipska bylo žactvo poučeno o světodějném významu bitvy a vyn1kajícím postaven1 Rakouska při výsledku rozhodného boje toho. Dne 2.prosince oslaveno 65.výročí nastoupení na trůn našeho Nejjasnějšího panovníka Františka Josefa I. slavnými službami Božími a oslavnými promluvami ředitele ústavu a -katechety dra. Hanuše k žactvu.

Inspekční návštěvy na ústavě vykonali: pan c. k. zemský školní inspektor dvorní rada Karel Nečásek a pan c.k .zemský školní inspektor, vládní rada František Bílý. Také ordinariátní komisař pan Dr.Václav Müller, kanovník vyšehradský, navštívil ústav.

Smutným památným dnem stal se den 28.června 1914, ve který Nejjasnější následník trůnu Jeho c.k. výsost, pan arcivévoda František Ferdinand a jasná jeho choť vévodkyně Žofie z Hohenberku stali se obětí zločinného atentátu v hlavním městě bosenském Sarajevu. Patriotickou promluvu k žactvu měl ve farní kapli po slavných zádušních bohoslužbách dne 3.července katecheta Dr.Hanuš.

Školní rok skončen byl dne 4.července slavnými službami Božími s "Te Deum" ve farní kapli vinohradské.

Třetí rok trvání ústavu zahájen byl ve znamení války, možno říci celoevropské " Inter arma silent musae"; toto latinské pořekadlo platí dosud. Každá škola a tudíž i naše zasažena byla účinky války.

V ústavní budově ubytováno ještě v době prázdninové vojsko (pěší pluk č.73 chebský) a vyučování mohlo být konáno pouze v 8 učebnách, Koncem září vojsko ústav opustilo a 5.října počalo se pravidelné vyučování dle poboček.

Výbojným vpádem ruského vojska do Haliče vystěhovalo se mnoho Poláků s rodinami a byli ubytováni zvláště v Čechách. Aby polská mládež středoškolská v Praze meškající mohla se dále vzdělávati, propůjčena byla naše budova prvnímu polskému gymnasiu pro žáky východce. Všichni činitelé: c.k. ministerstvo kultu a vyučování, c.k. zemská školní rada, zvláště pak referent ústavu c. k. zemský školní inspektor, vládní rada František Bílý, městská obec vinohradská i ředitelství ústavu s největší ochotou a pozornou péčí vyšli vstříc potřebám a tužbám učitelského sboru polského i žactva. Polském gymnasiu přenechány kromě místností pro 8 tříd kmenových ještě 3 učebny pro pobočky. Učebné pomůcky reálného gymnasia dány mu k volnému používání.

Polské gymnasium otevřeno bylo v říjnu 1914. Žactva přibývalo den co den, takže po skončeném zápisu přijato bylo 287 žáků. Doba vyučování byla rozdělena tak, že do jedné hodiny s poledne vyučováni byli čeští žáci reálného gymnasia, v hodinách odpoledních od 2 1/2 do 6 1/2 žactvo polské. Školní rok byl zahájen 18.září. .Učitelský sbor doznal značných změn, neboť řada skutečných učitelů a suplentů nastoupila činnou službu válečnou, jichž mezery bylo nutno doplnit novými silami. Narukovali: profesoři Novotný Fr., Voska Václav dr. Jirásek Jan, Nečas Vilém; suplenti Bartůšek Josef, dr.Melichar Václav, Květ Jan, Tauc Eduard; asistenti Adamec Vladimír a Sladký Jan.

Výsledek zápisu žactva byl tento: do I.a třídy 56 žáků, l.b 57, II.a 38, lI.b 38, II.c 38, lIl.a 34, III.b 33, III.c 34, IV 48, V 34, VI 29, VIl.a 24, Vll.b 24 úhrnem 487 žáků.

Nejvyšší jmeniny oslaveny byly 3.řjna, dne 19.1istopadu oslavena byla památka zvěčnělé císařovny a královny Alžběty. Dne 2. prosince, v den 66.výročí nastoupení našeho Nejjasnějšího mocnáře na trůn poučeno žactvo o tomto tak významném dnu pro novější dějiny rakousko-uherské monarchie a veškerý její vývoj kulturní. Inspekční návštěvy na ústavě vykonal pan odp. inspektor kreslení pro střední školy, c.k. profesor reálky žižkovské František Lepš a ordinariální komisař pan kanovník Václav Müller.

Zdravotní stav učitelského sboru i žactva byl celkem normální. Očkování, resp. přeočkování členů sboru i žactva vykonal městský lékař

MUDr. Josef Červinka. Dne 19. února zemřel výborný žák lI.b třídy Miloslav Ronek po delší chorobě.

V roce války, říši naší vnucené, sbor učitelský i veškero žactvo ústavu horlivě podporovali všeliké podniky válečné péče. Učitelský sbor upsal na 1.válečnou půjčku 500 K a odvádí od začátku války 1% služného. Žactvo odvádělo na Červený kříž měsíční sbírky, kupovalo odznaky, pohlednice, nálepky, vydané ve prospěch válečné péče. Ve prospěch raněných vojínů uspořádána byla sbírka obnošeného prádla a holí. Čtrnáct žáků ústavu účastnilo se výpomoci při polních pracech.

Školní rok skončen již 26.6.1915 slavnými službami Božími "Te Deum". Kéž rok následující možno zahájit v klidné době míru, neboť jeví se již nedostatek potravin, zaváděny jsou, chlebenky (poukázky na prodej určité váhy chleba). Do chleba přidávají se brambory. Neobyčejná drahota všeho činí živobytí zvláště chudším třídám obyvatelstva nemálo svízelným.

Školní rok 1915-16 zahájen byl po vykonaném zápise, po zkouškách dodatných a opravných dne 18.září slavnými službami Božími ve farní kapli a vzýváním Ducha Svatého. Dne 23.září obeznámeno bylo žactvo v přítomnosti celého sboru profesorského se slavnými činy našeho vojska a jeho vůdců a upozorněno na vážnost doby a povinnost důstojného vlasteneckého chování a smýšlení. Dne 4.října, v den Nejvyšších jmenin Jeho Veličenstva císaře a krále, žactvo se sborem profesorským obcovalo ve farní kapli slavným službám Božím s "Te Deum", po nichž měl katecheta ústavu ThDr.Josef Hanuš promluvu k žactvu o významu slavnostního dne. Při oficielních službách Božích z téže příčiny ve farní kapli konaných zastoupen byl profesorský sbor deputací a ředitel ústavu byl členem deputace ředitel, která v ruce Jeho Excelence pana místodržitele složila hold a nejoddanější blahopřání jménem českých škol středních v Praze a předměstích. Odpoledne téhož dne zúčastnil se celý sbor a valná většina žactva slavnostního studentského představení v městském divadle vinohradském. Nejvyšší dík za nejoddanější blahopřání za příčinou Nejvyšších jmenin Jeho císařského a královského Apoštolského Veličenstva sdělen ředitelství ústavu presidiem c.k. místodržitelstvím dne 9.listopadu 1915 (čís. 46053).

Dne 14.října sloužena byla zádušní mše svatá za zemřelého žáka V.třídy Horáka Vladimíra, který o prázdninách při koupání utonul ve vlnách Jizery.

Dne 23.října zúčastnilo se veškeré žactvo přednášky "Naše armáda v poli" se 120 barevnými světelnými obrazy v biografu "Lucerna". Dne 25.října zúčastnil se celý ústav zádušních služeb Božích ve farní kapli sloužených za bývalého žáka VII.třídy Čeňka Kalendu, který dne 9.října padl hrdinnou smrtí na východním bojišti. Vřele procítěnou vlasteneckou vzpomínku věnoval mu ve farní kapli po zádušní mši sv. ThDr.Josef Hanuš.

Dne 13.listopadu navštívilo žactvo, vedené svými profesory, střelecké vojenské zákopy na Císařském ostrově.

Na oslavu jmenin a památky Jejího Veličenstva zvěčnělé císařovny a královny Alžběty konány byly ve farni kapli dne 19.1istopadu slavné služby Boži, jichž účastni byli všichni učitelé a veškeré žactvo ústavu. Dne 2.prosince na oslavu 67.výročí nastoupení našeho Nejjasnějšího císaře a krále Františka Josefa I. na trůn byla sloužena slavná mše svatá ve farní kapli za· účasti celého sboru profesorského a veškerého žactva ústavu. Po bohoslužbách měl katecheta ústavu ThDr.Josef Hanuš dynasticko-loyální promluvu k žactvu, v níž zdůraznil porozumění pro pevnou pospolitost všech národ?, spojených pod slavným žezlem Jeho Veličenstva. Na konec zazpívána společně císařská hymna. Potom odebralo se žactvo do ústavu, kdež poděleno bylo "Pamětními listy", kteréž vydal pomocný válečný úřad c. k. ministerstva války jako upomínku na nejvelkolepější dobu dějin vlasti a dík vojenské správy mladým vlastencům za zásluhy o pomocnou válečnou péči. Za pamětní listy strženo dobrovolnými příspěvky žactva 45 korun. Současně vykonána byla sbírka ve prospěch České zemské komise, jež nyní se také stará o sirotky po padlých našich vojínech a vynesla 142. K.· Také vřele doporučen k hojnému odběru oslavný -spis "Život a panování císaře Františka Josefa I. a ředitelství šesti hodným žákům zdarma jmenovaný spis rozdalo. Dále poděleni byli 32 chudí žáci ústavu peněžitými podporami ze spolku "Preslovo nadání". Rozdáno 380 korun.

První pololetí školního roku 1915-16 předčasně skončeno bylo dne 9. února, ježto ústav byl zabrán dočasně vojskem a vyučování v druhém pololetí počalo se teprve dne 1.března.

Dne 1.května zúčastnil se celý ústav se sborem profesorským "Holdu žactva Jeho Veličenstva císaři a králi Frantíšku Josefovi I. na Purkyňově náměstí (nyní nám.Míru) a velkého vojenského koncertu ve prospěch Červeného kříže v Riegrových sadech Odznak? Červeného kříže koupilo žactvo 457 po 20 haléřích, darů pro Červený kříž sebráno od žactva 44 K 50 h. Dne 6.května chodili určení studující po domech a sbírali členské příspěvky a peněžité dary pro Červený kříž. Vybrali celkem 1440 K 20 h. Dne 26.června roznášeli žáci ústavu legitimace pánům, kteří v týdnu Červeného kříže ochotně za členy se přihlásili.

Ani na obvyklé a pravidelné sbírky nebylo zapomenuto. Výnosem c.k. zemské školní rady ze dne 25.září 1915, č. 55.392 povolena byla sbírka pro české feriální osady města Prahy, jež vynesla 130 K.

Inspekci vykonal ve školním roce 1915-16 na ústavě zdejším referent ústavu pan c.k. zemský školní inspektor vládní rada František Bílý. Porada konána za jeho přítomnosti a předsednictví dne 15.dubna. Dne 18.listopadu 1915 přítomen byl vyučování v některých třídách pan c.k. zemský školní inspektor, školní rada František Strer. Dne 30. května a 8.června byl přítomen vyučování katolickému náboženství arcibiskupský .komisař vdp. sídelní kanovník na král.Vyšehradě Václav Müller.

Žáci katolického vyznání obcovali službám Božím ve dvou odděleních za dozoru sboru učitelského v neděle a svátky v ústavní kapli v tělocvičně a slavnosti Božího těla ústav se účastnil církevního průvodu na náměstí krále Jiřího. Svátost pokání a oltářní přijali dne 12. a 13.října, dne 14. a 15.dubna a dne 17. a 18.června. Velikonoční rekolekce konány byly ve dnech 12. a 14.dubna. Svátost biřmování udílena byla žactvu ústavu dne 24.června. Exhorty konal pro obě oddělení katecheta ústavu profesor ThDr. Josef Hanuš.

Zdravotní stav sboru učitelského byl celkem příznivý. Větší dovolené z příčin zdravotních požíval prof.Frant.Čižinský, který od 15.února do 30.duuna byl zastupován supl. učitelem Tomášem Přibylem. Zdravotní stav žactva byl normální, epidemických nemocí nebylo.

Zahájen 19.9.1916. Dne 4.10. v den Nejvyšších jmenin Jeho Veličenstva císaře a krále, nyní zvěcnělého (psáno v červenci 1917 moje .poznámka) Františka Josefa I. obcovalo žactvo v ústavní kapli s celým sborem učitelským slavným službám Božím s "Te Deum". Na konec zpívána byla hymna rakouských národů. Nejvyšší dík za nejoddanější blahopřání k Nejvyšším narozeninám v době prázdninové byl sdělen ředitelství ústavu presidiem místodržitelství ze dne 4.9.1916 č..26898. Na oslavu jmenin a památky Jejího Veličenstva zvěčnělé císařovny a královny Alžběty konány byly 8.11. v ústavní kapli slavné služby Boží , jichž účastni byli všichni učitelé i veškero žactvo ústavu.

Dne 22.listopadu rozlétla se po královské Praze a předměstích velmi bolestná zpráva, že náš stařičký, milovaný císař a král, Jeho Veličenstvo František Josef I. nedlí již mezi živými. Zemřel dne 21.1istopadu ve Vídni. Shromážděné žactvo bylo promluvami učitelů poučeno o těžké, nenahraditelné ztrátě, kterouž národové našeho mocnářství skonem Jeho Veličenstva utrpěli. Na znamení hlubokého smutku bylo vyučování přerušeno a s ústavní budovy spuštěny smuteční prapory. Slavnostních zádušních bohoslužeb za zvěčnělé Jeho Veličenstvo ve farní kapli dne 28.11. zúčastnil se sbor deputací. V den pohřbu zesnulého panovníka, tj. ve čtvrtek dne 30.11. zúčastnili se veškeré žactvo ústavu s celým sborem učitelským smutečních slavnostních služeb Božích v ústavní kapli. Mimo to v sobotu dne 2.12. uspořádána byla smuteční slavnost k uctění zářivé památky zvěčnělého mocnáře spolu se zádušními službami Božími. Po bohoslužbách měl ředitel ústavu dr.Josef Pražák k žactvu vyššího oddělení promluvu o blahodárné vládě a požehnaném působení zvěčnělého císaře a krále. Nastíniv všestranný rozkvět celá naší říše v letech vlády Nejjasnějšího panovníka, probral podrobně vše, čím národ náš vděčí zvěčnělému Veličenstvu 'za svůj neobyčejný kulturní a hospodářský rozmach v posledních desetiletích. Zdůraznil, jaké přízni zesnulého panovníka těšilo se veškeré školství, zvlášť národní. Vytkl podpory, jimiž obdařil naše nejvyšší kulturní ústavy a zobrazil nadšenými slovy celou vznešenou postavu milovaného mocnáře, jehož památka zůstavuje v srdcích národů pomník nad spěž trvalejší. K žactvu oddělení nižšího pronesl přiměřenou promluvu katecheta ústavu ThDr Josef Hanuš. 'Smutečních odznaků a kokard na znamení smutku po Jeho Veličenstvu zvěčnělém císaři a králi Františku Josefu 1. bylo prodáno na zdejším ústavě za 90 K. Nejsrdečnější nejvyšší dík za nejoddanější projev soustrastný, pronesený z příčiny úmrtí Jeho c.k. král. Apoštolského Veličenstva císaře a krále Františka Josefa I., sdělen presidiem c. k. místodržitelství v království Českém výnosem ze dne 2.Iedna 1917, č.37823 ai 1.91.6.

V neděli 17. prosince zastoupen byl sbor učitelský deputací při slavnostních bohoslužbách ve farní kapli, kteráž konány byly na oslavu nastoupení na trůn Jeho Veličenstva císaře a krále Karla I. Barevných podobizen mladistvého mocnáře prodáno žactvu 347 kusů. Chudým žákům dány byly podobizny zdarma. Sbírka pro feriální osady města Prahy vynesla 105 K 40 h. Na oslavu Nejvyšších jmenin dne 27. 4. a na oslavu Nejvyšších narozenin Jejího Veličenstva císařovny a královny Zity dne 9. 5. konány byly slavné služby Boží v ústavní kapli za účasti celého sboru učitelského a všeho žactva ústavu. Na konec byla zpívána hymna rakouských národů. Žáci katolického vyznáni obcovali službám Božím ve 2 odděleních za dozoru sboru učitelského o nedělích a svátcích v ústavní. V neděli 17. prosince kapli v tělocvičně. V den Božího těla účastníIo se veškeré žactvo s celým sborem učitelským průvodu církevního. Svátost biřmování byla udělena žactvu ústavu dne 5.6.

Pro nedostatek paliva přerušeno bylo vyučování od 6. února do 7. března 1917. Zdravotní stav sboru učitelského byl celkem příznivý, zdravotní stav žactva byl celkem normální, epidemických nemocí nebylo.

Zahájen byl 19. září; pro nedostatek paliva byl záhy přerušen a to od 26. 10. do 7. 11. 1917. Dne 3. listopadu oslaveny byly Nejvyšší jmeniny císaře a krále Karla I, (popis oslavy téměř stejnými slovy jako loňský popis oslavy jmenin tehdy ještě Františka Josefa I., včetně ,"Nejvyššího díku za. Nejoddanější blahopřejný projev od ředitelství presidia místodržitelství"). Na paměť úmrtí zvěcnělého císaře a krále Františka Josefa I. slouženy byly 21. listopadu zádušní služby Boží, jichž se zúčastnil celý sbor učitelský a veškeré žactvo ústavu.

Dne 24. listopadu byly slouženy děkovné služby Boží za záchranu Jeho Veličenstva císaře a krále Karla I. z vážného nebezpečenství života. Na oslavu Nejvyšších jmenin dne 27. 4. a na oslavu Nejvyšších narozenin Jejího Veličenstva císařovny a královny Zity dne 9. 5. konány byly slavné služby Boží v ústavní kapli za účasti učitelského sboru a všeho žactva ústavu. Na závěr byla zpívána hymna rakouských národů.

Budova českého státního reálného gymnasia v Praze XII, Slovenské ulici a její stavba

(sepsal druhý ředitel této školy dr.F.Štastný a uveřejnil v ústavní kronice ve školním roce 1923-24)

Podle výnosu bývalého ministerstva kultu a vyučování ze dne 26.6.1912 č.29092 bylo zřízeno císařským rozhodnutím ze dne 20.6.1912 osmitřídní státní reálné gymnasium s českou řečí vyučovací na Královských Vinohradech. Ve školním roce 1912-13 měly být otevřeny třídy první až čtvrtá a v dalších letech postupně vyšší třídy. Ústav neměl vlastní budovy. O zatímní umístění měla se postarati obec Královské Vinohrady. V krátké době asi 3 měsíců bylo přistaveno třetí patro na budovu měšťanské dívčí školy v Komenského (nyní Belgické ) ulici č.10 a v této vlhké přístavbě bylo umístěno. reálné gymnasium v prvním roce svého trvání se 4 kmenovými třídami o 3 pobočkách, celkem s 247 žáky. Kaple a tělocvičny nemělo; bylo mu povoleno užívati kaple a tělocvičny českého gymnasia v Hálkově (nyní Londýnské ) třídě. Na školní rok 1913-14 přestěhoval se ústav do nové budovy obecných škol na nám.krále Jiřího a zaujal její větší polovinu, levou; v pravé byla umístěna II. česká státní reálka. Otevřena byla nově třída V., a poněvadž byla připojena k ústavu také VI.třída reálně gymnasijní, která byla jako třída V. ve školním roce 1912-13 při českém státním gymnasiu v Hálkově třídě, měl ústav 6 tříd se 2 pobočkami při třídě I., po jedné pobočce při tř. II.,III.,IV. a VI. (celkem tedy 12 tříd). Komisionelní šetření konané dne 14.7.1913 ukázalo, že toto zatímní umístění ústavu jest vhodným. V této budově měl ústav zůstati do 31.srpna 1916. Zůstal však déle.

Přípravy ke stavbě dnešní budovy ve Slovenské ulici konaly se již od jara 1913. Bývalé ministerstvo vyučování schválilo výnosem z 2.5. 1913 č.433 za souhlasu ministerstva veřejných prací a financí stavební místo navržené obcí pro novostavbu státního reálného gymnasia s českou vyučovací řečí a vyzvalo městskou obec Král. Vinohrady, aby vyhotovilo věnovací listinu. Program prostorových potřeb byl předložen ředitelstvím v červnu 1913 a stanoven výnosem bývalého ministerstva: ze dne 25.února 1914 č.4068é/19 v dohodě s ministerstvem financí tak, že měla míti budova 14 tříd. Proti projektu stavby podalo ředitelství ústavu pozměňovací návrhy. Návrhy byly zamítnuty, pokud by jimi byl překročen rozsah stavby a způsobeno přepracování plánů. Ale proti změnám v rámci daného rozsahu stavby nečiněny námitky (min.školství 11.5. 1915, č.110255, min.veřejných prací 23.3.1915, č.15037-VIIIb). Dne 25.února 1915 sešla se komise na staveništi ve Slovenské ul., aby prozkoumala plány na místě samém.

Podle vyjádření technického oddělení místodržitelství ze dne 1.6.1915 měla být novostavba "za normálních a příznivých poměrů" teprve ke konci listopadu 1916 dohotovena, a proto nezbývalo než žádati, aby ponechala obec dosavadní místnosti ústavu také po 1.9.1916 na dobu 1. pololetí školního roku 1916-17 za přiměřené nájemné. Ale práce stavební byly spojeny čím dále tím s větší nesnází. Válka potřebovala stále nových mužů, dělníků ubývalo a byl nedostatek stavebního materiálu. Nebyla tedy stavba ukončena do konce listopadu 1916, nebyla ani do polovice května 1917, jak za jisté měla zemská školní rada, ba přes veškeré ujišťování podnikatelství stavby nebyly všechny práce hotovy ani k 15.září 1917. Ještě koncem listopadu 1917 nebylo světla na chodbách, osvětlovacích těles ve třídách, nebyla dokončena tělocvična a kaple. Stěhování ústavu do nové budovy se však dálo ihned, jakmile to připouštěl stav novostavby a dovolila stavební správa. Po 15.srpnu se odvážely lavice a katedry a byly zatím ukládány ve sklepu, pak sbírky a 15.září 1917 byl celý ústav celkem přestěhován. Na výlohy stěhování bylo povoleno 1000 K a skutečně za tu částku přestěhováno bylo 13 učeben, ředitelna, sborovna, archiv a všechny sbírky. Super kolaudace stavby byla vykonána dne 25.října 1919. Při ní shledány jen menší závady, z nichž některé byly způsobeny žáky ústavu a žáky reálky ve Vršovicích, kteří měli ve školním roce 1918-19 v budově s žáky zdejšími střídavě vyučování , závady byly odstraněny v listopadu 1919, vrácena kauce vdově po staviteli paní Josefě Veselé a stát převzal budovu definitivně.

Budova českého státního reálného gymnasia v Praze XII stojí ve Slovenské ulici, má č.27, čp.1726. Stavební parcela má číslo kat.1855. zastavěná plocha činí 1334 m ² , na pozemku jsou 2 dvorky- východní 432 m ² a západní 134 m ².

Budova stojí na místě pro školu velkoměsta přímo vzorném. Průčelí je obráceno k jihu, park osazený vysokými stromy mírní žár letního slunce a poskytuje žactvu osvěžení v hlavní přestávce, která jest proto prodloužena na 20 minut. Z obou dvorků nehodí se žádný pro, oddech žactva o přestávkách, na velký počet žáků naprosto nestačí. Hluk povozů a el.drah zaléhá sem z údolí vršovického jen jako ozvěna, sotva slyšitelně. Ústředního vytápění v budově není. Místnosti se otápí vesměs regulačními násypnými a ventilačními kamny Heim-Meidingerovými, tělocvična kaloriferem z podzemí.

Přední závadou budovy jest, že na dnešní (rok 1923 ) frekvenci nestačí. Ústav má 18 tříd, budova jest však postavena jen pro 14 tříd. Třída 15. se dostala zrušením zvláštní posluchárny pro přírodopis, 16. přenesením sborovny do knihovny profesorské. Třída 17. má vyučování v chemické laboratoři, což· působí mnohé nepříjemnosti, 18. třída jest ambulantní a s tímto opatřením jsou známé smutné zkušenosti. Zavádí se vyučování angličtiny vedle franštiny, což vyžaduje dělení tříd při hodinách jazykových, to vše činí nesmírné potíže při sestavování rozvrhu. Tolik jest jisto, že ve školním roce 1923-24 přestála budova největší napětí, jaké vůbec může snésti. Je možné, že: pro 1. třídu nebude možno otevřít dvě pobočky. Ústav také nemá při neobyčejné frekvenci místnosti, kde by se mohli žáci při významných příležitostech sejíti všichni. Ani prostorná tělocvična nestačí, aby pojala přes 750 žáků, leč by se nepřirozeně tísnili. V ústavě není dnes ani hovorny, kde by se přijímaly návštěvy rodičů.

Budova byla dostavěna v roce 1917 v době, kdy se kovy potřebné k protahování lidského vraždění násilím odevšad odvážely. V budově není nejen nikde mosazných klik, nýbrž ani mědi a olova, jest třeba stálých oprav po celý rok. Elektrické vedení jest z drátů zinkových místo měděných, potrubí vodovodní jest vesměs ze železa místo olova, opravovat je nutno 'zvláště za mrazů. Tyto nedostatky byly státními dozorčími úřady uznány a budou nahrazovány lepším materiálem, jakmile se budou poměry lepšiti.

Co se týče nedostatků , zaviněných nadprůměrnou frekvencí žactva, nebude pomoženo asi dříve, než bude zavedena jednotná střední škola, kdy bude možno přiděliti středním školám v Praze stejný asi počet žáků.

VÝPISY Z ÚSTAVNÍ KRONIKY RGS.

Školní rok 1931-32.

V tomto školním roce nastoupil na místo ředitele RGS Alois Kulhánek, předchozí ředitel reálky v Nymburce, který jako v pořadí třetí ředitel RGS vystřídal dosavadního ředitele Františka Šťastného, odcházejícího do pense. Jak uvádí v níže uvedeném výpisu z kroniky, čekalo ho mnoho práce.

(Poznámka: zároveň s novým ředitelem Kulhánkem nastoupil do sboru profesorů RGS i František Prorok (latinář a řečtinář), který předtím učil na reálném gymnasiu v Mělníku)

Nového ředitele čekala po nástupu řada problémů. Nešlo jen o velikou agendu při ústavě tak rozsáhlém, nešlo "0 nové poměry a o přejímání ústavu, jeho pokladny, úředních knih, archivu, nábytku (a ten dal hodně práce) a sbírek", šlo o žáky a jejich chování. Žactvo ústavu bylo velmi neukázněné, kolem 50 žáků přicházelo denně pozdě, a to 5, 10 až 20 minut po 8.hodině. V 10 hodin se konalo respirium v sadech Bezručových před budovou; mnozí žáci zůstávali v budově, poschováváni po třídách (i pod lavicemi!) a po záchodech, jiní se rozběhli do sousedních ulic až dolů do Vršovic, zabíhali prý i do hostinců, do okolních obchodů, kde pili likéry, žertovali se služkami a kupovali často na dluh. Po přestávce se táhlo žactvo do budovy velmi pomalu a mnozí opět přicházeli pozdě k vyučování. Schodiště a chodby bývaly posety papíry, odpadky ovoce a zbytky jídla, podobně i učebny, v nichž někdy byly po podlaze naházeny tisíce drobných útržků papíru. Velkou zábavou žactva bylo hulákání při příchodu nebo odchodu profesorově. Podle zpráv profesorů i školníků bylo loni poškozeno žáky na 30 vypínačů, mnoho oken, nábytek aj. Ředitel si byl vědom, že ho čeká úporná práce s tímto nepořádkem a ačkoli mu i zkušení starší kolegové tvrdili, že je nemožno docíliti v Praze a zvláště na Vinohradech včasné docházky, nevzdal se naděje a pustil se možno říci do boje.

Přiznává se zde, že ho už někdy unavovalo stálé napomínání a trestání, ale neustal a zvítězil. Zvítězil tím, že přibral ke spolupráci rodiče. Pro nával jiné práce nemohlo býti založeno při ústavě rodičovské sdružení, ředitel byl však s rodiči ve styku písemném. Každý pozdní příchod byl rodičům oznámen písemně (někdy psal ředitel až 40-50 takových oznámek), ale pomáhalo to. Za 2 měsíce už přicházeli žáci pozdě jen zcela ojediněle, někdy po několik dní za sebou nebylo opozdilce. Druhá věc, kterou ředitel začal pravidelně oznamovat rodičům, byly zápisy do třídních knih. Těch bylo s počátku velké množství, profesoři někdy zapisovali každou hloupost, studenti si pak ze zápisu vůbec nic nedělali. Ale nepříjemnosti, které jim povstaly doma, když došlo oznámení písemné je přece přinutily k větší ukázněnosti. A tak bylo zápisů míň a míň. O Dušičkách vzal si ředitel za úkol upozornit některé rodiče, že jejich synové podezřele často scházejí ve škole. Napsal na 70 dopisů a následek byl četné návštěvy rodičů, omlouvající a vysvětlující a lepší návštěva školy. Kdo byl přistižen, že pohodil papír mimo koš, byl kárán a trestán,

V třídách, kde byla nečistota, byli žáci nuceni po škole se postarati o nápravu. Stíháno také, jestli se žáci zbytečně zdržovali na chodbách a na záchodech mimo vyučování, bývaly prý to často celé meetingy. A důslednému a bdělému dozoru i postupu se podařilo velmi mnoho špatného vypleniti. To uznávali brzy všichni profesoři, to uznávali i rodiče, pokud měl ředitel příležitost o tom s nimi hovořit.

Velmi nepříjemná věc se stala poslední den před Vánoci. Sluší se předem říci, že zdejší žactvo mělo zvyk v ten den přinášeti do školy svíčky, sloupky (voskové) a františky, páliti je, i prý při vyučování, pořádati po chodbách průvody s rozsvícenými světly, házeti po chodbách praskavé žabky a prováděti jiní nepřístojnosti.To se jim mlčky dlouhá léta trpívalo. Ředitel Alois Kulhánek nebyl tom informován, a proto byl v prosinci 1931, kdy tu byl první Vánoce, překvapen těmi zjevy, ač prý jich bylo mnohem méne než dříve a prováděly se spíše tajně, pokoutně ne zjevně, jak dříve bývalo. Zakročil ostře a byl pokoj.

Následujícího roku 1932. byl_ těžce nemocen a nebyl za ústav odpověden, protože měl dovolenou. Letos varoval žáky zvláštním oběžníkem, ale marně. Ve třídě VI.A prý dokonce uspořádali sbírku na opatření "praskavek" a svíček stalo se to před oběžníkem. Proto vlastně k ničemu nedošlo, původci sbírky se báli přinést ty věci do školy. Ale veselá, ba rozpustilá nálada, docela přirozená před krásnými svátky a před dlouhými vánočními prázdninami se přece vybila a to způsobem nečekaným a krajně trapným. Dvacetiletý, přezrálý žák VI.A Josef Tichý, který už několik tříd opakoval, přinesl si do třídy láhev kmínky ~ a při francouzštině prof.J.Spačka ji tajně vypil. Opil se tak, že mu bylo velmi špatně a musel být vyveden ze třídy. Ředitel si povolal ihned otce a žáka vykázal ze školy. Na zdejší návrh byl žák zemskou školní radou vyloučen z veřejného i soukromého studia na zdejším ústavě. Ale tentokrát před Vánoci pohodil několik praskavek také Rudolf Pánek ze VII.B. I ten bude potrestán v příští poradě.

(Poznámka na okraj: prof.F.Křikava z profesorského sboru RGS byl od 1.1.1934 odvolán na gymnasium v Jičíně a za něho na RGS poslán výpomocný učitel dr.František Gargela(zeměpis,tělocvik).

" nově nastupuje na RGS PhDr. Jiřina Wünschová-Dunovská, která doposud působila na anglickém rg v Praze.

RGS má celkem 17 tříd. Do primy vykonalo přijímací zkoušku 54 žáků, bylo ale přijato pouze 44 (41 nových + 3 opakující), protože je nedostatek učeben. Vyučování začíná v 8,15 a končí v 13,25.

Do VI. třídy byl nově přijat žák Pavel Vondruška, který přichází z V.třídy rg Pardubice.

Během 1.čtvrtletí odešla z profesorského sboru ke dni 13.10.1947 profesorka Karla Cízová na rg Praha VII, Strossmayerovo nám.

Ludvík Pacovský (VI.A) - předseda; Jiří Klan (VIII.B) - místopředseda; Karel Kolenatý (VII.B) - organizační referent: Pavel Suda (VI.B) - kulturní referent; Ivan Šebesta (VII.A) - hospodářský referent; Jiří Koflák (VI.B) - sociální referent; Jan Vůjtěch (VII.A) - tělovýchovný referent; Pavel Šebek (II.B) - zástupce nižšího gymnasia

13.9.1947 konána v Husově sboru vzpomínka na presidenta T.G.Masaryka (k 10.výročí jeho úmrtí). Proslov měl prof.F.Široký, v pořadu hrál také bývalý žák RGS Josef Suk. V rámci této vzpomínky uspořádala VII.B. za pomoci prof. a Vopičky výstavku Masarykových děl.

28.10.1947 slavnostní ghromáždění školy v Husově sboru u příležitosti 29.výročí vzniku ČSR s proslovem prof. dr.J.Novotného.

5.11.1947 oslava výročí sovětské revoluce v kinu Květen, proslov ke shromážděným žákům měl prof.Z.Vildman.

Mimoškolní činnost profesorů: prof.J.Pohl je kulturním referentem MNV v Brozánkách a předsedou místní osvětové rady.

Nepříjemné školní aféry: prof.K.Kosteleckému byly pravděpodooně ukradeny hodinky, které zapomněl na katedře při odchodu z třídy. Nebyly nalezeny a pachatel nezjištěn.

Neklasifikováni: VI.A Štěpánek - privatista, odklad zkoušek za V.třídu povolen do konce 11/1947

Prospěch tříd: Podle prospěchu byla VI.A celkově 3. a VI.B 14. ze všech 17 tříd (v dalším textu se konstatuje, že VI.B je až na několik jedinců vzdělavatelná)

O VII.B, která byla podle prospěchu poslední ze všech tříd se mimo jiné říká: "zájem o samosprávu je v této třídě velmi živý, snad nejživější, ale ukazuje se také, že se duch třídy utápí v povrchnosti, mluvení, kritizování a nemůže se probrat ke skutečnému studiu."

Ředitel ústavu oznamuje, že prof. K.Kostelecký, jako třídní VI.B šel do bytu žáka J.D., aby vyšetřil příčiny jeho absencí. Zastihl ho v bytě a poněvadž nebyl nikdo z rodičů doma, dal zavolat otce a sepsal s ním protokol. Žák J.D. byl ve škole nepřítomen 12 dní, falšoval podpis rodičů na omluvence, rodiče o ničem neuvědomil. Čekal na listonoše a. falšoval podpis na cenzuře. Prof.Kostelecký navrhuje vyloučení J.D. z ústavu. Jako obhájce J.D. vystoupil prof.V.Drozda a uvedl, že žák J.D. je lehkomyslný, žije v rozvrácených rodinných poměrech; jeho otec byl za války politicky persekvován. Ještě by mu být dána možnost polepšit se a proto navrhuje vyloučení s odkladem do konce školního roku.

V debatě profesorů bylo na jedné straně zdůrazněno, že J.D. je zloduchem třídy, na druhé straně uváženo, že je lehkomyslný a má znaky postpubertálního vývoje.

Ředitel ústavu oznamuje, že 10.12.47 se dostavil do gyrnnasia p.Alfons Čejka, strýc a bytný Jaroslava Vítka a stěžoval si, že J.V. utíká v noci z bytu (oknem) a vrací se zpět pozdě. Dříve se zaměstnával konstrukcemi radiových přístrojů, ale v poslední době už ne. J.V. má školní absence, o čemž p.Čejka nevěděl, 1.-10.12. nebyl J.V. ve škole, ale z domova odcházel. Zjistilo se , že chodil k lékaři se zánětem ledviny (jednu ledvinu mu již dříve vyoperovali) a pak se zdržoval na chodbě dětské nemocnice nebo v knihovně Americké informační služby, protože měl být v klidu a teple. Strýci to nechtěl říci. V noci utíká z bytu, aby vysílal amatérskou stanicí z půdy.

Prof. Kostelecký navrhuje vyloučení J.V. z ústavu, protože padělal podpisy na omluvenkách. Obhájcem J.V. byl opět prof.dr.Drozda, který navrhl vyloučení podmínečné.

V následující debatě profesorského sboru byl aktivní zejména prof. Vopička, který byl tehdy funkcionářem spolku radioamaterů. Již před poradou navštívil v doprovodu prof. Drozdy byt Vítkova strýce i půdu, kde měl Jarda vysílačku, prohlédl Jardou zkonstruované přístroje (věc byla dána k posouzení dokonce Čs.rozhlasu) a při poradě prohlásil, že Vítek je opravdu talentovaný a jeho zájem o radiotechniku hluboký.

V diskusi se vyslovili pro změnu vyloučení na podmínečné kromě prof. Vopičky a Drozdy i další profesoři - např. Novotný - naproti tomu prof.Dunovská byla proti zmírnění návrhu vyloučení a poukazovala na špatný příklad pro ostatní, podivovala se tomu, že Vítek chodil do Americké informační.služby, když neumí pořádně anglicky (vyučovala angličtinu právě v VI.B) a ptala se, kde Vítek bral peníze na součástky. K tomu uvedl prof.Vopička, že J.V. si nějaké peníze vydělal na brigádě a kromě toho řada součástek byla trofejních z války.

Při konečném hlasování se vyslovilo 24 přítomných pro změnu původního návrhu na vyloučení z ústavu na vyloučení podmínečné, nikdo nebyl proti.

Žákovská rada - do rady místo Klana nominován Vydra (V.A), vychází školní časopis "Průvan", pořádá se sportovní olympiáda ústavu

Mimoškolská činnost profesorů - prof.Adámek vykonává funkci kulturního referenta v místní organisaci KSČ.

Celá VI.B odešla po 4. vyučovací hodině domů, údajně pro nedorozumění po změně rozvrhu.Všem žákům VI.B se snižuje známka z chovaní o jeden stupeň.

V závěru pololetní porady konstatoval ředitel Littloch : "Nepříznivě na školní práci působí nedostatečné platy profesorů - strádání, starost o výživu a ošacení v rodinách nutí k vedlejším zaměstnáním atd."

Z profesorského sboru odešli: Vladimír Svoboda - k 1.9.1947 přeložen na ministerstvo školství a osvěty

Dr.Milan Maralík - k 26.2.1948 pověřen správou reálného gymnasia v Benešově

Nově nebo znovu nastoupili: Josef Klouda (kr) k 16.2.1948 a převzal úvazek prof. Vopičky, který je na zdravotní dovolené, Lad. Řepa (N,Fr), Jaroslav Fořt (Č) - k 3.3.1948 přeložen z reálného gymnasia v Kodaňské ul., Jaroslav Svoboda (P,Ch) k 13.J.1948 nově , Václav Trnka (R,Fr) - k 1.4.1948 přeložen z dívčího reálného gymnasia El. Krásnohorské v Praze II.

26.2.1948 utvořen akční výbor profesorského sboru, jednomyslně zvoleni: Littloch, Drozda (předseda), Adámek, Dunovská, Jahnů

Prověření profesorského sboru zaměstnaneckou radou z hlediska spolehlivosti k dnešní vládě Klementa Gottwalda - proti nikomu není námitek.

27.2.1948 doplněn akční výbor o žáky: Hásek (VIII.A), Franěk (VIII.B), Špác (VII.A).

18.3.1948 byla provedena volba dílčí skupiny ROH při zdejším ústavu a jednomyslně zvoleni: Kostelecký (předseda), Weichet, Klouda, náhradníci: Jahnů, Gutwirth, Sztachová.

žáci - z VI.A vystoupili: Karel Novák 6.2.48 do privátního studia ze zdravotních důvodů,

Stávající studentská samospráva po únoru rozpuštěna a činnost převzal výbor SČM spolu s Akčním výborem ústavu.

Udělené důtky: Pletka, Škola, Stárka, Hrdina, Pacovský - vesměs pro vyrušování při vyučování.

Z popudu zaměstnanecké rady ústavu, jmenovitě dr.Maralíka ustaven dílčí akční výbor, jehož původní složení bylo: Drozda (předseda), Maralík (místopředseda), Littloch, Dunovská, Táborský (školník), Květ a Jahnů.

27.2.48 byl přeložen Dr. Maralík do Benešova a akční výbor doplněn Adámkem (místopředseda) a dále žáky Háskem, Frankem a Vorlem.

3.3.48 pověřil Ústřední akční výbor učitelů a profesorů Adámka sestavením definitivního Akčního výboru ústavu. Jeho členy byli: Drozda, (předseda), Adámek (místopředseda), Littloch, Dunovská, Jahnů a žáci Vorel, Franěk, Hásek. Složení tohoto AV bylo schváleno Okresním akčním výborem Národní fronty.

Uvedený Akční výbor ústavu se sešel na 7 schůzích a jednal o očistě profesorského sboru i všech zaměstnanců a žactva. Učinil tato rozhodnutí:

3) návrh obnovení trestního řízení proti bývalému správci Cahovi a zastavení vyplácení redukovaného služného této osobě,

4) návrh vyloučení žáka Karla Kolenatého (VII.B) ze všech škol v ČSR (privátní studium je však možné) pro soustavnou rozvratnou činnost mezi spolužáky,

5) Jiří Laurin, Zbyněk Mácha, Pavel Rusý (všichni VII.B) zákaz docházky do ústavu dokonce školního roku 1947-48 pro provokativní šíření sympatií k západním státům mezi spolužáky,

6) celé třídě VII.B dána důtka s výstrahou spolu s podmínečným vyloučením se zkušební lhůtou do konce 1.pololetí školního roku 1948-9 (poznámka: bylo to kvůli tomu, že Anton Žižka přinesl do třídy obraz Jana Masaryka, který vyvěsili nad katedru),

7) Pavel Novák a Ladislav Springer (oba V.A) byli potrestáni stejně jako septimáni, uvedení pod bodem 5) za posměšné poznámky vůči KSČ a za pozdní nástup do hodin profesora, člena KSČ.

Narodil jsem se v Náchodě v'roce 1890. Pocházím z chudě rodiny. Můj otec byl kovářem a pracoval v továrně. Když jsem vychodil obecnou školu, vstoupil jsem na reálku. Počátek studií byl pro mne velmi krušný; trvalo dlouho, než jsem si zvykl na nové prostředí a naučil se studovat. Věřte mi, bylo to pro prostého chlapce velmi těžké. Ale počáteční neúspěchy jsem brzy překonal, stále jsem se lepšil a od kvinty jsem byl již primusem. Bylo to pro mne velkou od- měnou za tu těžkou dřinu. To víte, musel jsem si pomáhat všelijak; již od sekundy jsem dával kondice. Byly to také kondice, které mi umožnily vysokoškolské studium, neboť rodiče mi nemohli žádnou peněžní podporu poskytnout. Po dvouletém studiu na technice jsem přešel na universitu, kde jsem se vzdělal pedagogicky a státníci jsem složil v květnu 19l4, tedy těsně před vypuknutím první světové války. Během studií zařadil jsem se činně do veřejného studentského života; vstoupil jsem do organisace mládeže při Masarykově straně pokrokově a pilně jsem sokoloval. V té době jsem si velmi zamiloval Prahu. Okouzlila mne, jako snad každého, kdo přichází z venkova. A tenkrát byla Praha k člověku mnohem přátelštější, taková, řekl bych familiernější. Od těch dob se ovšem mnoho změnilo, ale přesto mi nepřestala být drahá.

Od vojenské povinnosti jsem byl osvobozen díky českému lékaři, který náhodou také pocházel z Náchoda. Tož jsem začal učit. Nejprve na Žižkově, pak krátkou dobu v Táboře a v Boskovicích. Oženil jsem se a velkou část války jsme strávili v Bučovících na Moravě, kde se nám narodili dvě děti. Zúčastnil jsem se tam příprav k převratu a v červnu 1918 jsem byl zvolen do Národního výboru. Po převratu jsme se s manželkou rozhodli, že půjdeme na Slovensko. Měl jsem totiž k Slovensku již dávno vřelý vztah, byl jsem tam jednou jako student a měl jsem tam několik přátel. Tak jsem nastoupil počátkem roku devatenáctého na trenčínském gymnasiu. V Trenčíne jsem spoluzakládal sokolskou jednotu a byl jsem zvolen prvním předsedou okresního osvětového sboru.

Ačkoliv mi bylo teprve 3l let, bylo mi nabídnuto místo správce evangelického gymnasia v Revúci. S dosavadním správcem ústavu Juliem Botto jsem se úzce spřátelil a brzy poměr mezi námi byl stejně krásný jako mezi otcem a synem. Julíus Botto byl tehdy stár hodně přes sedmdesát let. Znal se skoro se všemi význačnými českými spisovateli své doby, na příklad Jirásek psal u něho své Bratrstvo. Botto sám se věnoval historii a spisovate1ství. Od něho jsem převzal ústav s velmi dobrou a bohatou tradicí a snažil jsem se povznést ho ještě výše. Bohužel jsem v roce 1926 dostal příkaz, aby ústav byl do tří let likvidován a tak jsem místo jeho rozkvětu byl svědkem jeho pohřbu. Byla to nejsmutnější doba mého žívota ... Potom jsem řediteloval v Jevíčku a v Prostějově a v roce 1937 jsem přišel do Brna jako ředitel městského dívčího ref. reálného gymnasía. Za dva roky jsem byl přeložen na IV. reál. gymnasium v Brně. Toho roku jsem byl také dvakrát jmenován zemským školním inspektorem, ale mé jmenování bylo vždy zrušeno, protože jsem byl bez vyznání a tenkrát musel být každý inspektor příslušníkem nějaké církve. Na podzim roku 1939 jsem ujel do Nového Města na Moravě, protože jsem dostal zprávu, že mne hledá gestapo. Skrýval jsem se tam čtvrt roku a pak jsem se vrátil zase do Brna. Byl jsem členem Zemského ústředí národního odboje na Moravě v civilní skupině. 8 listopadu 1941 jsem byl zatčen. Nejprve jsem byl vězněn v Kounicových kolejích a po odsouzení stanným soudem 12. prosince jsem byl převezen do koncentračního tábora v Mauthausenu. Tam jsem byl až do listopadu 1942. Jak s námi zacházeli je zřejmé z toho, že z celé naší 94-členné skupiny jsme zůstali naživu jen čtyři. 8.listopadu 1942 jsem byl převezen do Dachau, kde již byly poměry snesitelnější. Tam jsem také dočkal konce války.

Konec 1. světové války mne zastihl jako kvintána rg v Kolíně. Tehdejší poválečná doba se může v lecčems srovnávat s nynější. Byli jsme silně vlastenecky založení a v osvobození jsme viděli uskutečnění národních ideálů. Tehdy se také nám studentům dostalo mnohem větší svobody a volnosti projevu. Zřídili jsme žákovskou samosprávu a zakládali zájmové kroužky.

Vznikající skauting a podobné věci měly mezi mládeží ohromný ohlas a já jsem se stal nadšeným skautem a to bylo vlastně příčinou mého rozhodnutí studovat přírodní vědy. Totiž náš starší kamarád prof. Urbánek z přírodovědecké fakulty.Nás žádal, abychom na výletech sbírali zkameněliny. Nacházeli jsme jich hodně a prof. Urbánek je hladce určoval. Jednou o prázdninách při stavbě tábora jsme narazili na útesový útvar křídového moře. Našel jsem také jakousi zkamenělinu (podle mého soudu „vosí hnízdo“), s kterou si prof. Urbánek nevěděl rady. Později se ukázalo, že jsem nalezl vzácný druh vymřelých rudistů. Bylo o nich napsáno‘ několik studií, v nichž jsem byl také jmenován. Dostal jsem o věc zájem a nic mne již nemohlo odtrhnout od studia přírodních věd.

Ale skautíng mne přivedl také ke sportu. Při každodenních ranních cvičeních jsem viděl, že tak dalece vynikám nad ostatní v běhu. O prázdninách jsem se sešel s borci AC Sparta, Rudou a Edou Riedlem a byl jsem jim rovnocenným partnerem. Jednou jsem representoval skautskou skupinu „Psohlavci“ na závodech v Praze. Před závody jsem slíbil na svou čest, že vyhraju ; a skutečně jsem zvítězil. Běžel jsem 1500 za 4:43 min. Později jsem vyhrál na středoškolském poháru 800 a 1500 m.

V prvním závodě v barvách klubu AFC Kolín jsem v silné konkurenci jak se říká „shořel“ Bylo to velké zklamání pro mne i pro klub. Ale po tuhém zimním meningu se na jaře opět dostavily úspěchy; z nich největším bylo vítězství v přespolním běhu o cenu časopisu „sportsmen“. NA studentské olympiádě v Paříži r. 1923 jsem byl čtvrtý na 5000 m.

Nejúspěšnější byl pro mne rok 1925. To jsem se stal čtyřnásobným mistrem republiky : na 800 a 1500 m, v běhu silničním (Běchovice) a v běhu přespolním. NA podzim jsem potom překonal čsl rekordy na 800 m, 1000 m, a ¾ angl. míle.

Sport a tyhlety věci mi bohudík vůbec nevadili ve studiu, které jsem ukončil v létech 1926-27. Stal jsem se zatímním profesorem na ref. reál. Gymnasiu v České Lípě. Ve sportu jsem ovšem

pokračoval (úspěšná byla léta 1929 – 1933. Od 1. září 1935 působím na zdejším ústavě a učím tu rád. Že jsem byl v koncentráku, to ví všichni, ale to už je zase jiná historie.

Jako kantor a především vychovatel se snažím ze svých sil působit na formování našeho charakteru. Radím vám upřímně : sportujte. Sport vás připraví pro život a naučí vás statečnosti, odhodlání a vůli sloužit prospěchu celku.

Ve škole je Dr. Drozda, nápadný tím, že probíhá bleskurychle chodbami, schody bere po třech. Nejraději učí anatomii a také ji nejvíce naučí. Každou sobotu chodí do školy v pumkách, aby mohl po vyučování navléci ruče hubertus a odjet na chatu. Velmi rád chytá ryby a jako přírodovědec ví, jak na to. Ještě raději a s velkým úspěchem své rybářské zážitky vypráví. Říká velmi rád „tak dalece“ a „víte talenty věci“ a se studenty se dovede opravdu sžít.

Závěrečná poznámka : Profesor Dr. Václav Drozda v roce 1950 svědčil u státního soudu v Praze ve prospěch našeho spolužáka Josefa Heřmánka, obžalovaného z protistátní činnosti. Krátce nato byl přeložen na místo učitele do dělnické přípravky ve Staré Boleslavi, kde zůstal až do odchodu do důchodu.

Únor 1948 znamenal v životě gymnasia výrazné změny. Ve škole se projevily nové prvky společenské výchovy. Nové osnovy byly koncipovány tak, aby byly v plném souladu s politikou KSČ. Školský zákon z 21. dubna 1948 zavedl podle zkušeností Sovětského svazu systém jednotné školy a přetvořil dosavadní osmitřídní gymnasia na čtyřletá. Od školního roku 1949/50 zanikly měšťanské a nižší školy. V novém typu škol byla na II. stupni vzdělávána mládež 11–15 letá, na III. stupni, tedy na dosavadních gymnasiích a odborných středních školách mládež starší 15 let. Byly zrušeny reálky a klasická gymnasia, soukromé a církevní školy.

V činnosti reálného gymnasia Slovenská se tyto změny plně projevily od školního roku 1949 – 1950. Do důchodu odešel ředitel Karel Littloch a řada starších profesorů, do značné míry spjatých s t.zv. buržoasním režimem, další byli přeřazeni na nižší školy (Dibelka, Drozda, Dvořáček, Fiala, Hrudka, Jahnů, Kácha, Květ, Lakomý, Minařík, Nešpor, Novotný, Nývlt, Petertill, Prokop, Široký, Štěpka, Vopička, Wildman, Tomáš. Prof. Pohl přešel jako ředitel gymnasia do Roudnice n. Labem, prof. Kostelecký do Bíliny. Bylo zrušeno náboženství (odešli P. Soukup, učitelé náboženství Hájek a Staněk), byla zrušena hudební výchova. Nově do osnov byla zařazena marxistická filozofie.

V roce 1949 byli pro podezření z protistátní činnosti vyloučeni ze studia studenti Stárka (VII.B), Heřmánek (VI.B) a Patera (VI.C).

Reálné gymnasium Slovenská podle uvedeného školského zákona zajišťovalo nově výuku pouze na původním vyšším stupni, z kvint až oktáv se stal I. až IV. ročník. Nižší třídy převzala pod svoji správu škola v Kladské ulici, která do Slovenské ulice přestěhovala některé své třídy. Pro zvýšení kapacity tříd byl zrušen naturální byt ředitele, zpěvárna a některé kabinety.

Funkci představitelů žáků převzal školský výbor SČM. Svaz české mládeže jako složka Národní fronty se stal jedinou mládežnickou organizací. V roce 1949 byli ve výboru SČM žáci Zuska, Čeřovský, Špác starší, Vorel starší. Za spolupráce se školním výborem SČM byla organizována rozšiřována v zájmových kroužcích mimoškolní výchova, jejímž výsledkem bylo získávání Fučíkova odznaku a Tyršova odznaku zdatnosti. K aktivnímu ideovému působení na studenty byly hromadné návštěvy doporučných sovětských filmů v kinech Flora a Pilotů, návštěvy ideologických vhodných divadelních představení, přednášky představitelů politické a kulturní fronty. Žákům vyšších ročníků bylo umožněno získat řidičský průkaz na traktor, který následně uplatnili při prázdninových brigádách ve Strojně traktorových stanicích. Samozřejmá byla účastí starších žáků na nedělních brigádách na stavbách v městě Praze a v kladenských dolech, o prázdninách na stavbách mládeže. Výrazem "díků za moudrou politiku KSČ" byla každoroční prvomájová výzdoba školy a hromadná účast učitelů a žáků na manifestaci.

Charakter chlapeckého gymnasia se změnil, ve školním roce 1949 – 50 do tříd reálného gymnasia Slovenská přibyli noví studenti a studentky z rušených gymnasií v rámci optimalizace pražského školství. Jednalo se o dosavadní gymnasia ve Slezské ulici, Na Smetance, v Křemencově ulici, na Vyšehradě. Novou ředitelkou byla od školního roku 1949 – 1950 jmenována Růžena Sachsová, která dosud působila jako ředitelka gymnasia ve Slezské ulici. Jejím zástupcem se stal prof. Lehár z gymnasia v Křemencové ulici. Převážně z rušených gymnasií přešli prověření profesorky a profesoři: Bajluková, Boháč, Dědina, Formánek, Fučíková, Gargela, Hák, Holoubková, Janáčová, Kaněra, Kinclová, Kmochová, Koníčková, Kopenec, Mijantová, Soukup, Škorpišová, Štěpánek a Vandas.

Dne 13. ledna 1950 maturanti uspořádali bez potřebné koordinace se strany školského výboru ČSM v Obecním domě maturitní ples. Obvodní výbor ČSM (od dubna 1949 se SČM změnil na ČSM) ho po zhodnocení organizace a průběhu označil jako ideově nevhodný a proto odvolal dosavadní školský výbor. Novými členy výboru se stali žáci Štancl, Hodač, Pertlíček. Ti se však neosvědčili a pod záminkou jednání na obvodním výboru SČM se v době vyučování scházeli doma, kde hráli karty. Po zjištění této situace ředitelkou školy byli zbaveni funkcí a podmínečně vyloučeni ze školy.

Další optimalizace gymnasií proběhla na počátku školního roku 1950 – 51. Na Vinohradech se zrušilo gymnasium na Lobkovcově náměstí a část studentů přešla do RG Slovenská. Na začátku školního roku 1950 – 1951 přestoupili někteří dosavadní žáci do nově zřízeného pedagogického gymnasia na Korunní třídě, od 1.1.1951 odešli dojíždějící žáci do nového gymnasia v Říčanech. Na základě oznámení STB nebyli k maturitě připuštěni studenti Brůha, Kurz a Lakomý. Další vyšetřovaní žáci již v době oznámení maturitu složili. Pro přijímání maturantů na vysoké školy měly význam pracovně politické posudky, zpracovávané školským výborem ČSM (předseda Cach, místopředseda Fišer) a třídními výbory (předsedové Vrtiška, Červenka, Vičar, Suchařípa).

Další pokrok přinesl nový školský zákon platný od 1. září 1953, podle kterého se z gymnasií zřizovaly po sovětském vzoru jedenáctileté školy. Dle tohoto zákona poskytovaly v prvních osmi ročnících všeobecné vzdělání a v dalších třech ročnících vyšší odborné vzdělání a přípravu ke studiu na vysokých školách. Proto v roce 1953 maturoval nejen příslušný čtvrtý ročník, ale na konci srpna také žáci dosavadních třetích ročníků.

Od školního roku v souladu s realizací nového školního zákona a na něj navazující koncepce pražského školství proběhla další etapa optimalizace sítě škol. Vzhledem k úbytku tříd od školního roku 1953- 1954 bylo zrušeno reálné gymnasium Slovenská, studenti 1. a 2. ročníku přešli do školy v Londýnské ulici, stejně jako většina učitelů. Růžena Sachsová byla jmenována ředitelkou této školy. Od školního roku 1954 – 1955 je v budově umístěna základní škola.

Úspěšnou čtyřicetiletou historii reálného gymnasia v Praze XII, Slovenská 27 dnes již připomíná pouze nadpis nad vchodem do budovy.