Obsah : 1.) Profesorské bonmoty

                        2.) Historky

                        3.) Zápisy v třídnici

                        4.) Hudební vzpomínky             

Při našich měsíčních schůzkách ve vinárně v Chodské ulici  si zhusta připomínáme  různé, převážně humorné příhody ze studijních dob. Tak vznikl nápad dát je na papír, protože „Verba volant, scripta manent“. Tato, samozřejmě neúplná sbírka  kantorských průpovídek a historek, provázejících naše středoškolská studia je ovlivněna nedokonalou pamětí přispěvatelů. Leccos se odehrálo poněkud jinak, ale základ je reálný. Dokládají to někdy občasné spory o podrobnostech určitých událostí. V dalším textu jsou historky uvedeny tak, jak si je pamatujeme po pětapadesáti a více létech . Většina z nich má humorný náboj, jsou zde však načrtnuty  i některé vážnější události, jak je přinesl študácký život.

Naše profesorky a profesory si rádi připomínáme. Rádi bychom i těmito převážně humornými črtami uctili jejich památku.  Valné většině z nich vděčíme za naši dobrou a všestrannou  přípravu do dalšího života.  

Poznamenáváme, že výběr příhod je naprosto neúplný. Byli jsme rozděleni do čtyřech tříd, v každé se něco přihodilo. Pamětníci pomalu ubývají, mimo to zvlášť smutné až tragické události jsme úmyslně vynechali, neradi na ně vzpomínáme.

Paní profesorky, páni profesoři                   začátek

    Bajluková – Barišňa

      -    Jednou oznámila bez předchozího ohlášení, že se bude psát kompozice. Hned nastal řev nesouhlasu. Profesorka Bajluková reagovala výrokem :“ Probóga, mám se tady snad rozépnout,“ na což třída reagovala  delší dobu ještě hlasitěji.

      - O hrdince románu: „Vrhla se mu do náručí,  božekala a achcala“.

    Boháč – Jarda Bič

 - „Koho to tu nebaví, tak může jít ven.“ Okamžitě jsme se  všichni vyhrnuli z lavic a Jarda Bič pronesl : „Všichni najednou ven jít nemůžete, budete se postupně střídat.“

    Dibelka - Manda

       - „Was machst du, wenn jemand leutet ?“ Springer : „Nechám ho dál zvonit.“

       - „Ich nehme die Feder und trage dich in das Klassenbuch ein. A už tam budeš.“

       - „Ich gebe dir pětku oder šestku.“

 Drozda - DrVácDr

 - „Podle tvaru týlní lebeční kosti lze poznat charakter člověka. Podle tohoto zjištění má ve třídě největší zločinecké rysy Vydra.“

 - „V koncentráku jsme měli perverzního kápa, který kousal heftlingy do prdele.“

- „V roce 1924 jsem porazil Nurmiho v běhu na Eifelovku. Ani mi neblahopřál, protože byl nemluva.“

 - „Tak dalece po týdletý stránce na tyhlety věci, chlapci a pamatujte si, že nemírné pití sodové vody snižuje pohlavní potenci.“

 - „Aqua laurocerasi každé hovno přerazí.“

 Gutwirth

  - V Kanadě je rozvinuto dobytkářství. Dobytek se zde člení na hovězí a rybí. „Toto tvrzení potvrdil  na tabuli :

                                          hovězí

                       dobytek   <          

                                                rybí                             

 - Další vzorky jeho poznámek na tabuli :

·                   Supi = zdravotní policie pouště

·                   Stockholm = Benátky severu

·                   Bukurešť = Paříž východu

 Hrudka - Pepífek

- „Hofi, neftudujte. Takový řefnífek, ten má kafdý den masífko, v garáfi autífko a nemufí fe trápit na ftudiích. Takový ftátní uředník, jako já, ten f toho nemá nic.“

 - Při hodině fyziky náhle spadla tabule. Vyučující suše oznámil : „Lanko prafklo.“

 - Těsně před  konferencí ve 3. čtvrtletí tercián Valda Novotný pohodil při hodině ve fyzikárně na podlahu několik žabek, které okamžitě explodovaly. Vyděšený prof. Hrudka zvolal :„ Kdo to byl ? Á žák Novotný !“ Bez dalšího vystřelil z posluchárny, aniž za sebou zavřel dveře. Po chvíli se poněkud klidnější vrátil a lamentoval : „Já mu dal takovou kráfnou známku, já mu dal takovou kráfnou fnámku, já mu dal napomínání !“

 Janatová – Loskulák :

 - „Nemluvím a nepíši, nemám li co řící.“

 - Otázka „Jak šířil Kollár své panslavistické myšlenky ?“ Ehlová: „Prosím tiskem a rozhlasem.“

 Kostelecký – Pajda  -  Jasan

 - „Nu ano, Kostečka, já tě teď zlískám  po případě zlískám nebo obojí..“

 - „Jeden se jmenoval Lžismerdis a jméno toho druhého mi právě uniká.“

 - „Kryštof Kolumbus byl ku konci svého života nespokojený.“ Na tabuli napsal :  Kolumbus – 1506 – zklamán

 - „Kleopatra byla krásná žena neobyčejné orientální krásy.“

 - Vykládal do Ludvíku XV a jeho době. Na tabuli  napsal  :

Marie Antoinette -  zhýralá žena

 - „Nu ano tedy neví tady někdo o nějakém šikovném podnájmu, Tam kde bydlím mě nutí domácí večer čepovat pivo“

 - „Nu ano tedy Formánek jak to máš tu kravatu?“

 - Když se dozvěděl o Hamouzově teorii, že jeho kratší noha byla obroušena  při  původní karieře plochodrážního jezdce a poté byla prodloužena nástavcem vyrobeným z jasanového dřeva (odtud další přezdívka Jasan), prohlásil ve třídě : „Nu ano tedy Hamouzi, ty jsi takový slizký charakter.“

 Lehár

     - „Trransforrmátorr , to je slovo prro mě“

   -  Vykládal princip radia-superhetu. Do výkladu se vmísil student Novák(vášnivý     radioamatér) a pravil: "Pane profesore,a ještě je tam molybdenový háček." Pan profesor se zarazil a povídá: „Nováku,mě jde o to,aby to grrró třídy pochopilo a jestli je tam molybdenový háček nebo s prominutím hovno, to je jedno.“ Student Novák neodpověděl.

-  Prof.Lehár přišel na Slovenskou z gymnazia v Křemencově ulici.Jednoho dne  pravil: „Křemencova byl známý a věhlasný ústav, když však přišel školník k p.řediteli a řekl,že studenti ochcávají rohy, tak ho zrušili“.

- "Předpona mega znamená milion. Kurzi, vy jste megavůl."

- "Novotná, vy jste tvor fysicky skvělý, ale fysikálně nestojíte za nic.."

    Minařík - Platejz

 - „Sedíte si tady jako bažant, koukáte jako zajíc a myslíte si, že to tady vysedíte.“

 - „Chmelíčku,  já si myslel, že něco víte a vy mi to tady vyčítáte. Sedněte si honem!“

 Nešpor

 - Na Luční Boudě: „Deset silných mužů za mnou. Mdloba následuje.“

Ryšavý

 - „Sedni vole, píši pět. Ty máš voko jak z kašparovy krávy.“

 Soukup – Paras

 - Zamyšlen kráčím dolů Václavským náměstím, je večer. Tu náhle na mne z průchodu vyskočí muž É s kyjem. É Zastavil jsem se a odhalil kněžský kolárek. É Muž strnul a pravil : “Odpusťte důstojnosti, byl bych Vás zabil pro É mrzký É mamon. JÉÉ“.  Oslovil jsem ho : “Dobrý É muži, přijďte zítra do Marianea, kde se Vám dostane duchovní É útěchy.“ Onen muž se skutečně dostavil, byl poučen a kál se, takže se nakonec stal – čím? É Svátíku? „Prosím pane profesore, asi knězem?“ „Ne. É Po-li-caj-tem!  Když pak jednou  přecházím rušnou křižovatku, vidím uprostřed v červeno-bílém sudu stát onoho muže, kterak É v bílých rukavicích řídí dopravu. Tu spatřiv mne, provoz zastavil, É pokynul mi, abych přešel a pravil : “Račte důstojnosti, neb nebýt Vás, nezastával bych dnes tak vysoce postavené místo!“ ÉÉ 

Široký  Dědek

 - „Nezapomínejte na měkčení a akání.“

 Veselý – Kašpar

 - „Kdo dělá lidem kašpara, sám je hloupý.“ ( odtud přezdívka)

  - „Tak koho to dnes vyvoláme, Pištěka nebo Vydru ? Řekněte Kuthane. Ale ono je to stejně jedno, jeden nebo druhý dostane stejně známku nedostatečnou. Tak třeba Vydro, chcete jít k tabuli nebo tu nedostatečnou mám ji napsat rovnou? Takový  Kuthan je žák hodný, cvičení domácí má, tomu pomohu a dostane známku dobrou. Ale uličníkovi jako je Vydra nebo Pištěk nepomohu a dám mu známku nedostatečnou.“

 - „Řekni to doma, že sem ti to řek“.

Wildman

 - „Husitské vojsko táhlo na Kutnou Horu. Když v zimě přecházelo zamrzlou Sázavu, led se pod ním probořil. V tu ránu nálada ve vojsku klesla na bod mrazu.“

   Drobné historky                                   začátek     

                                           *

Několik z nás přišlo poprvé do styku s atmosférou RGS při přijímačkách v roce 1943. Trvaly 2 dny a největší důraz byl kladen na tělocvik , V tělocvičně jsme předváděli různé cviky na nářadí a na letním hřišti jsme závodili v atletice. Hlavním organizátorem tělocvikářských zkoušek byl v té době již značně tělnatý Lev Gutwirth. Při sportovním zápolení se dostal do rvačky Jirka Michálek s Cahou ml., synem obávaného zastupujícího správce ústavu. K překvapení všech byl Michálek přijat, Caha ne. Michálek byl zřejmě v zápase lepší.

                                          *

V primě paní Pištěková odcházela ze třídy, kde probíhala schůzka rodičovského sdružení. Po nepříznivém hodnocení svého synáčka byla značně pobledlá. Na chodbě ji jiná maminka chlácholila :" Pokud jste slyšela málo příznivé hodnocení, nic si z toho nedělejte. To taková paní Pištěková by se musela úplně  zbláznit."

                                          *

Rovněž v primě se paní Brůhová přišla zeptat o hlavní přestávce na prospěch svého synáčka. Na chodbě potkala nezaměnitelnou postavu prof. Dibelky. Po sdělení jména syna Dibelka bez váhání pravil.  "Kupte mu koníčka, ať si má s čím hrát. Poroučím se." Dotyčná maminka k radosti svého syna se po této zkušenosti nechodila informovat na jeho prospěch.

                                          *

V téže třídě se šla informovat na prospěch Honzy i paní Vrabcová. Když se představila, prof. Minařík sdělil : „Studuje výtečně, v oktávě má dobrý prospěch.“ Paní Vrabcová poznamenala, že ji zajímá i prospěch primána Vrabce.  Vyučující zesinal, spráskl ruce a na celou chodbu zavolal –„ Cože - to jsou bratři ?“

                                          *

Jako  malý primán zažil Honza Vrabec mírnou šikanu od starších a umínil si, že po prázdninách jako sekundán ztrestá prvního primána,  na kterého bude stačit. V září při povinném přestávkovém korzování na chodbě  zahlédl svou oběť a  v následující chvíli ji nevybíravě bodyčekoval. V zápětí dostal facku. Ten  primán byl pan profesor kreslení zvaný Knoflík.

                                          *

V průběhu II. světové války měli pedagogové uloženo při vstupu do třídy pozdravit arijským pozdravem. Profesor Wildman to pojal osobitě svérázně. Při vstupu do třídy obvykle utrousil větu jako : ...v mladém těle dravý puch..., namířil pravou rukou na okna, ( dal vyvětrat), nebo na tabuli   (obvykle neumytou ), pak třepající stále mírně pozdviženou rukou požádal o pero aby rozmáchlým gestem ukončil impozantní vstup zápisem do třídní knihy. Podobně švejkovala při pozdravu řada dalších profesorů, divadélko z toho dělal prof. Dibelka, několikrát vyšetřovaný Gestapem.                                        *

V roce 1944 byl zřízen institut L15, který byl vyhlášen v okamžiku, kdy se americké bombarďáky objevily v 15 minutové vzdálenosti od Prahy.  Ve škole se ozval signál a všichni študáci, kteří to měli domů blíže než 15 minut, utíkali domů a pro ten den už pro ně škola skončila. Často jsme ale místo domů šli si zahrát hadrákem, v lepším případě tenisákem fotbálek na „Hořejšák“ u Vodárny nebo ke Grébovce. Ostatní, pokud bydleli dále, zůstali ve škole, kde se ovšem neučilo. Při vyhlášení ostrého poplachu všichni odešli do sklepa. Při psaní každé komposice jsme doufali, že zazní očekávaný L 15. Někdy se to skutečně stalo, matematickou komposici jsme tak začínali 4 x.

Ve škole se pak vůbec neučilo od vánočních prázdnin r. 1944 do 15. května 1945. Pouze každou středu jsme si chodili pro úlohy. Smutný byl 14. únor 1945, kdy  např. Moudrý a Chamrád  neměli úkoly, která vzaly za své s vybavením bytů po bombardování  předcházející den.

                                          *

Po osvobození  v r. 1945 bylo ve škole pilno. Probíhalo nejen přijímací řízení  s novými spolužáky, ale zejména intenzivní výuka maturantů, kteří byli nasazeni u Luftschutzu a v Technische Nothilfe a kteří se vraceli z totálního nasazení, front a koncentráků.. V této době, zejména v odpoledních hodinách, naplnili školu tzv. úleváři, kteří se zpožděním dělali maturitu. Byli to již vyspělí muži, kteří pro nás malé měli slabost a vyprávěli a předváděli různé kratochvíle. V první řadě seděli dva ošlehaní habáni v battledresech a o přestávce nám hráli divadélko. Jeden si vyndal umělý zub a lavicí ho prostrčil k otvoru pro kalamář. A ten druhý si dvěma prsty z důlku vyndal umělé oko a ze vzdálenosti 5 cm si ten zub podrobně prohlížel. Z koncentráku se vrátili ředitel Tesař a prof. Drozda, z nasazení prof. Gutwirth, který se hned oženil s prof. Martilíkovou.

                                          *

Profesor Fendrych zvaný "láčkovec" byl opravdový vědec, trochu unavený vyučováním na gymnaziu. Byl laskavý i velkorysý. Při zkoušení seděl zahloubán za katedrou a spokojen, neboť zkoušenému z první lavice Karel Zajíc četl z Fendrychova spisu pomocí dlouhé roury odpovědi. Knihu někde sehnal Ota Vydra. Zkoušený s nepatrným zpožděním perfektně odpovídal formulacemi z knížky a pan profesor vlídně pokyvoval hlavou.

                                          *

V tercii  na jaře 1946 jsme vyndali ve fyzikárně u katedry krytku v tubusu na přívod světla a do otevřeného otvoru Springer zařval: “Komunistům dejte práci, ať nedělaj agitaci.!“  Do dvou minut byla u ředitele Littlocha deputace dlaždičů, kteří opravovali Slovenskou ulici  se stížností na provokativní výkřiky studentů. Ředitel poslal školníka Dvořáka zjistit, které třídy mají otevřená okna, ze kterých se mohlo volat. Školník však pohledem z ulice zjistil, že všechna okna jsou zavřená. Ředitel Littloch proto stěžovatele vykázal ze školy.

                                          *

V této době ještě nebyly vynalezeny žákovské knížky (po jejich zavedení v septimě se řada spolužáků o nich doma nezmiňovala a podepisovali je sami) . Řada kantorů proto vyžadovala přinesení rodičem podepsaného lístku o nevhodném chování nebo špatném výsledku zkoušení jejich syna. To originálně řešil Dóda Pištěk. V případě potřeby jeho spolužáci na střídačku chodili k nim domů a požádali jeho otce – mistra o autogram. Na tento lístek s podpisem se už snadno dopsal příslušný text.

                                          *

   V únoru  1947  jsme byli poprvé  na lyžařském výcviku na Luční Boudě.  Všichni jsme  absolvovali dost náročný výstup z Pece. Neskutečné bylo, že útlý Páter Gabriel sám vynesl nejen cestovní oltář, ale i malé harmonium , zvané šlapací kufr a v neděli v místním baru, kde to ještě čpělo po sobotní  společnosti, odsloužil mši. Tutéž neděli naše národní hokejové mužstvo získalo překvapivě titul mistra světa a Dáda Springer důsledkem prohrané sázky musel  vyznat lásku místní kuchařce za přihlížení většiny spolužáků. Úkolu se zhostil s nonšalancí sobě vlastní.

                                          *

V kvintě A byla 23.února 1948 od 12 hodin podle rozvrhu latina. Na tuto dobu byla Gottwaldem nařízena generální stávka. Po příchodu prof. Minaříka jsme spontálně řekli, že nechceme stávkovat, že se chceme učit. Platejz odvětil :“ Milí studenti, taky bych raděj učil.“ Překlad z Caesara sice nezkoušel, ale povykládal o konci římské republiky. Podobnost nebyla náhodná.

                                          *

Někdy kolem 10. února 1948 jsme  v kvintě A měli  odpoledne kreslení. Všichni jsme se domluvili, že na kreslení nepůjdem. Za dva dny třídní  Pohl  událost vyšetřoval. Nikdo se  k nápadu nepřihlásil,  říkali jsme, že došlo k nedorozumění při opisování rozvrhu. Pohl tedy šetření skončil, na konci hodiny se však zeptal :“Jen by mě osobně zajímalo, čí to byl nápad s tím kreslením“.  Na to vyzvání se jako muži činu přihlásili Novák a Springer.

V pátek  27.2.  přišli nečekaně do třídy ředitel, Drozda a Pohl.  Drozda oznámil, že je předsedou akčního výboru Národní Fronty na ústavě a sděluje, že za organizaci provokace vůči komunistickému profesoru Vopičkovi jsou žáci Novák a Springer vyloučeni ze studia.   Po skončení školního roku mohou požádat o složení postupových zkoušek a v případě jejich složení pokračovat v příštím školním roce podmíněně ve studiu.

Novák a Springer postupové zkoušky složili, řada profesorů byla k nim velmi vstřícná, zejména Minařík a Hrudka. Z kreslení postupku neskládali.

                                                    *

V roce 1949 bývalý maturant Zbyněk Mácha (pozdější jazzový teoretik) se o velké přestávce zastavil na řeč s mladšími kolegy. Na klopě saka měl výrazný odznak s písmeny SPIZ ( Spolek posluchačů inženýrů zeměměřičství). Na dotaz, co ta písmena znamenají, sdělil: „Spolek přátel imperialistického západu.“

                                                    *

V septimě  přešly na ústav spolužačky ze zrušených  gymnázií ve Slezské a ze Smetanky. Samozřejmě to mělo i jistý vliv na chování hochů, jejichž chování se do určité míry zjemnilo. Kromě toho jsme v tomto roce začali chodit do tanečních. Část spolužáku chodila k Červinkové, část k Opeltovi, většina pak k Jirákovi do Autoklubu. Cestou domů  jsme se většinou stavěli v někdejší restauraci Opera na jedno pivo a pak jsme se bavili zhasínáním tehdejších plynových lamp. To stačilo kopnout do kandelábru podrážkou, přívod plynu se na chvíli přerušil a to stačilo. Tak jsme často pozhasínali půlku Fošovky.

                                                    *

Oblíbenou otázkou z přírodopisu našeho třídního profesora Guthwirtha, kterou zadával vyspělým žačkám byla problematika prsních žláz spojená s malováním na tabuli. Dobře si toho byla vědoma paní Špácová, když přicházela s dotazy na studijní výsledky nepříliš prospívajícího syna Jiřího. Aby její intervence měly větší váhu, doplňovala si podprsenku žemlemi, což jsme, informováni od Jiřího před sborovnou kontrolovali. Nepříliš povzbudivé reference se snažila paní Špácová omluvit silně probíhající pubertou. Profesor Guthwirt však nezviklán zůstal u názoru že někdo má pubertu celý život a že s prospěchem to nemá co dělat.

                                                    *

Mladičká ruštinářka Holoubková dávala třídě pubertálních výrostků, když už to dál nešlo, pět minut na to, aby se vychechtali, vyblbnuli a vyřvali a pak byli aspoň čtvrt hodiny zticha a věnovali se výuce. Elegantní repetent Vepřek nosil šle a v parném předjaří požádal o desakaci a po té ji provedl. Mělo být právě těch 15 minut klidu, ale za ním sedící spolužáci mu vždy šle natáhli a ty pak po puštění krásně práskly. Když se to stalo potřetí, Vepřek zařval do ticha :“Paní profesorko, buď ty rošťáky zapíšete do třídní knihy, nebo mi koupíte nové kšandy.“

                                                                 *

Svátek 1. máje 1950 se slavil průvodem. Dlouhou chvíli jsme si krátili  pro režim způsobem navýsost nevhodným. Během zastávky ve Slezské ulici před budovou Tabákové režie došlo ke skupinovému šermířskému souboji námi vyrobenými mávátky ve tvaru holubic na tyčkách. Mnoho se jich pochopitelně polámalo a zůstalo v prachu ulice k nespokojenosti pořadatelů a uvědomělých okolostojících, kteří  to pokládali za znevažování symbolu pokroku.Třídní prof. Štěpánek řečený Melezínek se zachoval jako gentleman a pouze třídu kolektivně a formálně pokáral a viníka nehledal.

                                                    *

Vyšetřování podobného incidentu v kině Pilotů při filmu Pád Berlína, kdy někdo ze zadních řad mával před promítačkou smetákem a tak kazil ostatním požitek z pohledu na velkého Stalina dopadlo stejně.

                                                    *

     Vyvrcholením společenské sezony byly maturitní plesy. Velkolepý ples v Repre zorganizovali 13. ledna 1950 naši předchůdci. Politickými kruhy z ČSM byl však zhodnocen jako buržoazní a tak ten náš maturiťák v Radiopaláci o rok později měl vyznít  jako  svazácká  veselice. Zkušení návštěvníci plesů ale zařídili účinkování dobrého bigbandu pana Čejky, který vyhrával oblíbené swingovky. Malá skupinka svazáků tak mohla halekat své časťušky jen na chodbě. Samoděržaví svazáckého výboru se však jinak všestranně projevovalo, jak je ostatně uvedeno v Almanachu.

                                                    *

V roce 1951 bývalý maturant K. se zastavil o hlavní přestávce na kus řeči. On a další gymnazisté naháněli energii vykuřováním cigaret. V tom sešla na ulici ředitelka Sachsová a všichni študáci své vajgly zahodili, típli nebo schovali do rukávů. Ne však K. Sachsová  přistoupila k němu  a pravila : „Víte že kouřením porušujete školní řád ?“ Nato K. bez přemýšlení : „I hovno, hovno, paní ředitelko, již rok nejsem žákem vašeho ústavu.“

 Vzpomínka na školní léta....                                             začátek

 (shromáždil Zdeněk Lhotka)

 Znehodnotil nástěnný výtisk Mendělejevovy soustavy prvků vymyšleným prvkem Spermium.

 O hodině přírodopisu strká ptáka do topení.

 Celou hodinu si přerovnává pytlík. Takhle se nic nenaučí!

 Nevhodně nosí do vyučování žvýkací a jiné gumy.

 Při slohové práci "Nejhezčí zážitek z prázdnin" popsal soulož.

Byl přistižen ve školní jídelně, jak líbá spolužačku, máme podezření na lásku.

Plive kuličky z železné trubičky.

Močí do výše očí.

Při hodině dějepisu troubil stočeným sešitem státní hymnu!

Vyjádřil se o Meresjevovi, že měl amputované nohy až po prdel.

Nosí do školy příliš krátké sukně, takže vzbuzuje u spolužáků větší pozornost než já se svým výkladem, prosím o prodloužení.

Mlátí lavicí o strop.

Lezl do pětimetrové výšky na třímetrový strom.

Vyndala při hodině tělesné výchovy bez dovolení kozu a celá třída přes ní skákala.

Jezdí nosem po lavici, aby to pískalo.

Rozbila spolužákovi svačinu.

Maže tabuli příliš mokrou houbou.

Při mé hodině se snažil být hodný. Až moc.

Svým zpěvem úmyslně ruší hodinu hudební výchovy.

Pořád se hlásí.

Nechá se od spolužáků osahávat a nehlásí to učiteli.

V hodině tělesné výchovy si odešel zakouřit.

Při výletě do Terezína se nechal zavřít do plynové komory.

Honza zakřičel: "Ticho!", třída ho vyslyšela a on ze sebe vypustil toxické plyny, což bylo slyšet po celé třídě.

Při hodině hraje piškvorky a pak buď nadává, nebo se hlasitě raduje.

Olizuje temperové barvy a diví se, že pak zvrací.

Váš syn považuje za samozřejmé se při hodině matematiky procházet po lavicích.

Žák o hodině žvýká žvýkačku, já mu ale jen povolil sníst chléb.

Neměl žákovskou knížku a odmítl mi ji dát.

Vešel jsem do třídy a on se mi nepostavil.

Směje se mi za zády do očí.

Když jsem odstartoval přespolní běh, utekl domů.

Nesdělil své jméno s tím, že je tu inkognito.

Kdykoliv je vyvolán, kouká na mě jako na idiota a ptá se, jestli to myslím vážně.

Bez dovolení padá ze židle.

Vyvolán prohlásil, že nebude odpovídat bez advokáta.

Škola není holubník

Pravidelně chodí do školy nepravidelně.

Na hodinu fyziky přišel o 45 minut později.

Ten roste pro kriminál

Přinesl do hodiny prášek na pečení a předstíral prodej drog. Odmítal vše vydat a nyní i přiznat.

 Sebral třídní knihu, nechce ji vrátit a žádá výkupné.

 Vyhrožuje mi smrtí.

 Žádá od učitele lepší známku se železnou tyčí v ruce.

 Při hodině dějepisu zapálil lavici a naváděl zbytek třídy, aby mě upálili.

 Nerespektuje pokyny dozoru o přestávce, na napomenutí reaguje: "Můžu se na to vysr....!"

 Přinesla do školy DYMOGAM (zápalná tableta proti hmyzu - pozn.) a vykouřila celý učitelský sbor.

 Když jsem vašeho syna vyvolala k tabuli, opáčil mi: "Piš pět, svačím!"

Váš syn mi dnes začal tykat, skákal mi do výkladu a chtěl vidět můj diplom.

 Simuloval zvonění školního zvonku budíkem, a když se mu na to přišlo,  ještě tvrdil, že ho o to školník požádal.

 Váš syn při vyvolání k tabuli zakřičel, že chybí, vyskočil oknem a zavřel se na záchodě.

 Běhá po třídě a zvrací židličky.

 Váš syn rozkopal venkovní odpadkový koš a mé auto, když se dozvěděl, že propadá z chemie.

 Ohrožoval spolužáky nožem, který potřeboval až na třetí hodinu.

 Váš syn snědl učební pomůcku (až později se vysvětlilo, že šlo o zátiší  jablka s mrkví), a tak si učitel místo výtvarné výchovy s žáky povídal o životě.

                                                                                                            začátek

Muzika naši teenagerovských let.

  Na začátku 40. let naše hudební vnímání bylo ovlivněno filmem „To byl český muzikant“, ale zájem o kmochovskou dechovku dlouho u většiny z nás nevydržel. V českém rozhlase hudební vysílání bylo ve znamení „lehké hudby“, zaměřené na operetní a promenádní melodie. To se nám už vůbec nelíbilo. Začali jsme se zajímat o swingovou muziku, těšili jsme se na pondělní rozhlasové vystoupení Karla Vlacha v pořadu „Pozdravy našim dělníkům v říši.“.

<

 Ten žánr, jazz a swing, nás plně okouzlil hned po válce. Karel Vlach převzal sound a evergreeny z repertoáru Glenn Millera, objevovali jsme další dobré pražské bigbandové orchestry (např. Jaroslava Maliny, Zdeňka Bartáka, Václava Zelinky, Kamila Běhounka, Václava Čejky)  i  další orchestry s menším nástrojovým obsazením (Dr. Arnošt Kafky a jeho sedmy, Ladislava Habarta, Bobka Bryena ). Podrobně jsme se seznámili s jejich repertoárem na studentských plesech v Obecním Domě a v Lucerně, v létech naší skoro dospělosti na tanečních čajích, v kavárnách a v některých vinárnách.  S ohromným zájmem jsme poslouchali stanici AFN Munich  (v poledne pořad „Lucheon in Munchen“, v 5 odpoledne „Bouncing in Bavaria“).   A právě tady jsme slyšeli slavné americké kapely Glenna Millera, Bennyho Goodmany, Luise Armstronga, Duka Elingtona, Count Basieho, Harryho Jamese, Stan Kantona, Woodyho Hermana a ředu dalších, jejich slavné písničky a orchestrálky.  Řada z nás téměř denně „visela“ na této stanici. Byla nesporně kultovní, i když se tento termín v té době ještě nepoužíval. Moderátoři AFN tehdy, zřejmě jako vůbec první, používali styl dnešních diskžokejů.

 Samozřejmě jsme opakovaně chodili na americké hudební filmy – na př. „Rhapsody in blue“, „Zasněžená romance“, „Dvě děvčátka a námořník“, „Gilda,“ „Modelka“, "Farář u sv.Dominika“…, obdivovali jsme Jana Wericha i hudební doprovod v „Divotvorném hrnci“. Zajímavé bylo setkání s australským dixielandovským orchestrem Greame Bella, který v létě r. 1947 několikrát koncertoval na pražských náměstích. Pro poslech našich oblíbených melodií jsme ladili rádia na stanici RIAS Berlin a zejména na Voice of America – na dlouholeté vysílání pořadu „Music USA“, které připravoval vynikající odborník Willis Canover (uváděné skladbou „Take The A Train“). Při vzájemných návštěvách jsme si pouštěli křehké gramofonové desky, obdivovali jsme zejména bohatý zdroj Vládi Randýska. Záviděli jsme klavírní schopnosti Jirky Remra a Jirky Joergese, když volně preludovali naše hity. Na poslechových sezeních jsme se shodli, že ze swingovek se nám nejvíc líbí Millerova „Šňůra perel“.

<

 Po krátkém tříletém období „nylonových let“ (podle Škvoreckého) nastal tlak i na hudební scéně. Orchestry musely omezit americké hity a hrát písničky, ze kterých se nikdy nestaly šlágry („Keď som si, som si“, „Daleko daleko“, „Čert ví proč“ a další). Ideově byl swing a jazz odsuzován jako výplod kapitalismu, preferoval se folklor a lidovky. A tomu podlehli jen skalní svazáci. Na našem maturitním plese hrál k naší spokojenosti organizátorům neznámý orchestr p.Čejky.  Tak si hrstka svazáků v modrých košilích  halekala svoje častušky v malém sálku.

 

Veřejné odkazy na internetové stránky, kde si můžeš poslechnout populární skladby našeho mládí :

Glenn Miller                 http://www.tuxjunction.net/jb39.htm

                                     http://www.tuxjunction.net/jb38.htm

Duke Elington        http://www.tuxjunction.net/jb18.htm

Benny Goodman           http://www.tuxjunction.net/jb19.htm

Harry James         http://www.tuxjunction.net/jb30.htm

Woody Herman           http://www.tuxjunction.net/jb28.htm

Stan Kenton         http://www.tuxjunction.net/jb32.htm

Les Brown                   http://www.tuxjunction.net/jb14.htm

                                    (obsahuje m.j. úvodní skladbu AFN Munich – Luncheon in Munchen  „Leap Frog“

Bouncing In Bavaria“  http://www.youtube.com/watch?v=C8WoKm0mSyk 

                                   (úvodní skladba pořadu AFN Munich)

 Další hudební kategorií, která se nám dostala pod kůži, byly písničky, bezprostředně spojené se skautskými a sokolskými schůzkami, tábory, výlety. Dodneska si tyto zapamatovatelné písničky zpíváme na chatách, u táboráků a vzpomínáme na naše mládí.